Co má Péťa ráda? Venčení má ráda.

Když se ke mně Péťa nastěhovala, uzavřely jsme jednu netradiční dohodu. Málokdo by si tipnul, že součástí společného podnájmu může být venčení čtyřnohého mazlíčka. Domácnost s námi totiž obývají ještě další dvě (stejně půvabné) ženy, a to fenka Anne a kočka Margareth.

Po uzavření dohody nastal proces pro všechny přítomné účastníky:

  • Péťu s její nulovou empatií pro zvířecí potřeby,
  • mě s mou přehnaně choulostivou panikou o zdraví a pohodu všeho živého v domácnosti,
  • Annie s napaničkuvždyzabírající taktikou „Jsem útulkový emoční mrzáček“ a
  • Maggie s přístupem „Vlezte mi všichni na záda“.

 

Převážně můj a Péti program se krásně odhalují navzájem a v momentech nepohody si jdou po krku. Když vyšlo najevo, že Péťa vytvořila excelovou tabulku ohledně času stráveného venčením, nestačila jsem koukat:

 

Po a St ráno 20 min
Po a St poledne 20 min
Po a St večer 20 min

 

A je to tady. Vnitřní boj spustil tamtamy a volání po mé osobní spravedlnosti. Několikrát jsem neopomněla zmínit, že zvířecí spolubydlící tu novou moc nemusí. Kočičí ocas není na tahání aneb s bezcitností u nás nepochodíš. Zvířata se k lidem chovají dle toho, jak se lidé chovají k nim. A pak mi jednoho dne Péťa řekla, že jestli mám pocit, že to dělá nezodpovědně, můžeme se domluvit úplně jinak!

Takže, Jani, na chvíli se zastav a podívej se, co doopravdy prožíváš. Protože se věci dějí jinak, než jak bych chtěla, neznamená to, že se dějí špatně. Naopak, kolikrát právě to, co nás dráždí, ukazuje na naše vlastní extrémy. Annie tři dvacetiminutovky dvakrát týdně přežije, já se učím pouštět strach ze selhání v péči o blízké. A Pétě úspěšně prošla další excelová tabulka.

 

Autorka textu: Jana Špičáková